Oči mistra Hanuše

O tom podivuhodném díle vznikla pověst. Když hodiny poprvé šly, sběhlo se na podívanou půl Prahy, a i jinde si takového skoro zázraku žádali. Proto prý pražští konšelé dali mládenci, který orloj udělal, vypálit oči, aby jinému městu nemohl udělat dílo podobné. Nešťastný slepý mládenec se pak jednou v noci tajně dostal do věže a ten podivuhodný stroj schválně pokazil; a když vykonal pomstu, klesl a umřel. I nebylo nikoho, kdo by dovedl stroj spravit. Říkávali, že půjdou-li hodiny jednou zase, bude vojna — a proto se nedivili, že roku 1866 byla válka, protože tehdy v novoroční noci byly opravené hodiny vskutku znovu spuštěny. Původcem té důmyslné a umělecké památky byl prý mistr Hanuš, učitel matematiky na univerzitě, okolo roku 1490. Po něm byl obecním orlojníkem mistr Jakub, snad jeho syn; u Jakuba se vyučil Václav Zvonek, a když ten roku 1552 zemřel, dostal klíče od orloje hodinář Hanuš z Platnéřské ulice — ale ten hned nazítří prosil pana purkmistra a pány pro Pána Boha, aby ty klíče zase od něho vzali, že by se z toho zbláznil.