Rakev naplněná kamením

Zakrátko velebil výmluvného rabína Jarchiho kdekdo, ale byli i zlí spoluvěrci závistníci, kteří o něm roztrušovali zlé řeči a nakonec usilovali i o jeho bezživotí. Bylo to jednou o židovských svátcích, když Jarchi konal ve svém domě pobožnost s několika věrnými a dveře byly pevně zamčeny. Náhle poštvaný dav dveře prolomil a vrazil do domu. Všichni přítomní se tak zalekli, že milého mistra nikdo nebránil, a tak vůdce zakuklených vrahů rozpoltil rabínovi jednou ranou hlavu. Vykonavše dílo své pomsty odešli, jak přišli, a nikdo je nepronásledoval; všichni hořce oplakávali svého učitele. Jenom jeho choť Lea nezoufala a rychle přinesla kouzelný balzám, který nalila do hluboké rány. A hle — rána se zavřela, smrtelná bledost pominula a zabitý vstal. Přítomní se podivili, ale když o všem rokovali, uznali za nejlepší, aby přes tu zázračnou moc Jarchi v Praze nezůstával a tajně se odstěhoval. Neodpírali tedy pověsti, že rabín byl zabit, ale místo něho pochovali rakev naplněnou jen kamením a postavili mu pěkný náhrobek s nápisem, že tam odpočívá učený a zbožný rabín Jarchi, syn Isakův. Rabín byl však už za hranicemi.