Ulička, kde prý dělali zlato

Tomuto malebnému a zajímavému zákoutí se říkalo Zlatá ulička, protože v ní prý bydlívali alchymisté, kteří dělali nebo chtěli dělat zlato. Ve skutečnosti však bylo tak pěkné jméno dáno žertem uličce úzké a druhdy asi velmi nečisté — dodnes je tu pro sedmnáct domků jen dvě místa, jichž je v každém domě potřeba. Jsou tu domečky velice skrovné a právě tou nepatrností zajímavé; jeden z nich se jmenuje u Anděla strážce a nejmenší v Praze je snad domek číslo 19. Kromě jednoho domku je tu při staré zdi šestnáct stavení, která většinou vznikla až v sedmnáctém století, když bylo zámeckým střelcům čili strážcům povoleno zřídit si příbytky podél hradební zdi. Už roku 1597 dal císař Rudolf II. pro lepší opatření a bezpečnost hradu povolení, aby bylo klenutí v hradní zdi proti zahradě rozděleno mezi střelce, kteří se drží při hradních branách; v této části jich bylo ubytováno čtyřiadvacet. Ti červeně odění střelci byli rozpuštěni za Josefa II., když byla zrušena vězení na věžích, a posledním jejich hejtmanem byl Arnošt Šiška z Jarmolic.