Světla nad hrobem blahoslavené Anežky

Blahoslavená Anežka, kterou český lid brzy po smrti ctil za světici a věřil, že se na její přímluvu dějí zázraky, byla nejmladší dcerou krále Přemysla Otakara I. a Konstancie, dcery uherského krále Bély. V útlém věku byla zasnoubena Jindřichovi, synu německého císaře Fridricha II., a když ji ten z přípovědi propustil, nebažila po světské slávě, oddala se životu nábožnému a dobročinnému a neprovdala se, ani když se o ni ucházeli sám císař Fridrich II. a anglický král Jindřich III. Pod knížecím rouchem nosila žíněnou košili a ostrý pás. Ve zlé době, za poručnictví Otty Braniborského, skonala 2. března 1282 a s velikým nářkem lidu byla pohřbena v klášterní kapli Panny Marie. Už roku 1328 se jednalo o to, aby byla prohlášena za svatou, a namáhal se o to i Karel IV., ale za husitských válek věc upadla v zapomenutí. Roku 1643 v té kapli bývala vídána světla, i domnívali se lidé, že je tam skryt poklad; kopali a našli v hrobě spráchnivělé pozůstatky jakéhosi těla, z něhož vycházela divná vůně, a někteří mysleli, že je to snad tělo svaté Anežky. Kam bylo potom pochováno, Beckovský, který o tom vypravuje, neví.