Poustevník Vintíř a kníže Břetislav

Byl z knížecího rodu durynského, z mládí vojínem a potom poustevníkem na Šumavě, kde se dodnes říká hora svatého Vintíře. Podle pověsti docházel až do Prahy a knížeti Oldřichovi pokřtil synáčka Břetislava; jinak se vypravuje, že ho kníže Břetislav našel na honě. Vintíř dobře znal pomezní hory a prý ukázal cestu do Čech německému císaři Jindřichovi, jehož však Břetislav roku 1040 slavně porazil u Brůdku. Ale český kníže Vintířovi odpustil a často prý u něho v jeho samotě pobýval; tak jej navštívil i roku 1045, a poustevník mu tehdy řekl: „Již se skonání mého života přibližuje; za to tě snažně prosím, abys klášteru břevnovskému dobře činil, neboť tam tělo mé má odpočívati.“ Břetislav jeho vůli vyplnil, tělo převezl do Břevnova a pochoval je v novém chrámě před oltářem svatého Štěpána. K tomu hrobu se z Čech i okolních zemí mnoho putovalo až do válek husitských; tehdy byly Vintířovy ostatky ukryty v kostele v Polici, kde byly nalezeny až roku 1684, roku 1716 přeneseny zpět do Břevnova a po deseti letech uloženy v oltáři blahoslaveného Vintíře. Na tom oltáři je zobrazena jeho smrt za přítomnosti knížete Břetislava.