Bratr Paleček a dvojí pátek

Když byl Paleček s králem Jiřím na projížďce okolo Prahy, ptal se krále, čí je ta ves s rybníky a lukami. Král mu odpověděl, že těch ubohých lidí ve špitále. Paleček tedy dlouho nemeškal a v pátek šel do toho špitálu k ubohým lidem k obědu a jedl s nimi; neměli k obědu nic než polévku, nemastné kroupy a drobné ryby z rosolu. A druhý pátek šel, ačkoli nebyl zván, ke špitálskému mistru a jedl s ním; u toho stolu bylo jídla dosti, ryby několikeré, s kořením, smažené i pečené, a víno dvoje. Paleček nedočkal poslední krmě, vstal od stolu, chvátal ze špitálu na zámek a žalostivě králi řekl: „Bratře králi, zle tam, zle tam, nemůže hůře býti.“ Král se ptal, co se děje, a Paleček odpověděl: „To, že ubozí pánové majíce veliké panství musí hladem přimírati, a jejich služebníci a šafáři na zbyt dosti mají.“ Král řekl: „Kde se tak děje? Nebylo by dobře, aby se služebníci lépe měli nežli jejich páni.“ Tu mu Paleček vypravoval, co ve špitále viděl, a dodal: „Protož, bratře králi, pošli se mnou hned pro toho jejich služebníka a šafáře a rozkaž mu, aby svým pánům také s kořením ryby dával a lépe je choval z takového jejich panství, ať už více takového hladu a nouze netrpí.“ A tak král Jiří hned s Palečkem poslal do toho špitálu svého hofmistra a nařídil, aby jim v pátek dávali dvojí ryby, z rosolu i s kořením — jakž to podnes tak jest.