Krvavá mše a první rány

Dne 12. června 1848, v pondělí svatodušní, četl bývalý miletínský farář Jan Arnold na Václavském náměstí u sochy svatého Václava mši svatou, které se potom říkalo krvavá nebo červená. Když se lidstvo, jehož bylo přítomno veliké množství, po mši začalo rozcházet, táhl jeden zástup s hlukem a zpěvem Celetnou ulicí kolem tehdejšího generálního komanda naplněného vojskem. Náhle se odtud i z protější Králodvorské ulice vyřítilo na lid vojsko s nasazenými bodáky a v té srážce bylo několik osob poraněno. Lid se s velikým křikem rozutíkal, volalo se ke zbrani a podle pařížského příkladu se začaly stavět barikády. Při tom prý padly první rány na vojsko z oken hostince u Modré hvězdy, kde byl hospodou Bakunin a někteří polští členové Slovanského sjezdu. Nepochopitelným způsobem tehdy přišla o život choť knížete Windischgrätze, rozená kněžna Schwarzenberková; obecně se má za to, že ze zvědavosti přistoupila k oknu a byla náhodou zasažena kulkou, ač byly i jiné výklady.