Chudinče, ach jak je černý

Předkové nynějších Černínů z Chudenic byli jednou krutě pronásledováni, protože si rozhněvali krále. Jejich nepřátelé znenadání přepadli jejich sídlo a povraždili je všechny. Sotva se ještě podařilo chůvě, která v dětinské světnici opatrovala jedno pacholátko, že s ním utekla až do výstupku a ukryla je tam v komíně; sama se také někde ukryla. Pacholátko strachem nedýchalo a chůva se bála ze svého úkrytu vyjít. Když vrahové po nějaké chvíli odešli, šli poddaní na zámek a hlasitě oplakávali své dobré pány — a tím vyvolali chůvu. Když spatřili pachole od sazí černé, radostně zvolali: „Chudinče, ach jak je černý! Bůh nám tebe zachovej, abys někdy zase byl pánem naším milostivým.“ A to přání se vyplnilo, když se králův hněv utišil. Na památku té události se pak mladý pán nazýval Černínem a jeho sídlu říkali Chudenice.