Dýka pro jistotu
Dušní
Hrabě Albrecht Maxmilián Des-Fours si tu roku 1663 zřídil v kapli při severní straně hlavního oltáře rodinnou hrobku. Podle pověsti kdosi z té rodiny v hrobce zase ožil a zemřel hladem; přišlo se na to, když se po letech hrobka otevřela a kostra toho muže byla nalezena sedící v koutě. Od té doby prý ta hrabata vrážela každému svému mrtvému před pohřbem do prsou dýku, aby snad nebyl pochován jen zdánlivě mrtev.