Čert jako klášterní kuchař

Rozhněvali se jednou v pekle, že mniši v tomto klášteře žijí tak pobožně. Poslali tedy jednoho ze sebe, aby je sváděl ke zlému — ale jak? Dobrým bydlem. Čert se dal přijmout za kuchaře a vařil tak chutně a dával na stůl tak dobré víno, že si klášterníci pomalu navykali labužnictví a hýření. Až jednou o půlnoci uslyšel opat v kuchyni cizí hlas; zastavil se za dveřmi a vyslechl, jak čert kuchař vypravuje druhému čertu, který se přišel podívat, jak se dílo daří jeho druhovi z pekel, že duše mnichů budou brzy zralé pro peklo. Opat ustrnul a zlořečil ďáblu úkladníkovi, až ihned uletěl — a klášter se dal na přísné pokání. Jinak se ovšem vypravuje toto: roku 1680 za moru v Praze opat ujel a nechal tu řeholníky bez dohledu; vrátil se v listopadu, a tu začalo v klášteře strašit. Mniši se totiž za jeho nepřítomnosti oddávali hýření a chtěli opata vystrašit — ale ten věc vyšetřil a původce, pátera Karla, potrestal vězením.