Faustova smlouva a díra ve stropě

Podle pověsti tu bydlil Faust, proslulý černokněžník. Byl z Němec, syn chudobných rodičů; strýc však poznal jeho schopnosti, vzal si ho k sobě a dal ho na studie. Nadaný Jeník se dobře učil, až se stal doktorem moudrosti. Ale všechno lidské umění a vědění mu nedostačovalo a chtěl vniknout i do tajností, které vědět smrtelníkům dáno není. Když pak jmění zděděné po strýci utratil s lehkomyslnými druhy, dal se místo poctivé práce na cestu zlou: opatřil si kouzelnické knihy, a když si myslil, že už dost umí, zavolal jednou na rozcestí zlého ducha. S náramným hlukem se mu z nočního temna objevil na ohnivém voze satanáš a hrobovým hlasem se tázal: „Proč mne voláš a čeho si na mně žádáš?“ „Chci býti šťasten a bohat, proto jsem tě volal,“ odpověděl Faust. „Dobře,“ odvětil duch, „zítra o půlnoci přijdu k tobě, abychom spolu učinili smlouvu náležitou.“ Duch zmizel a Faust se vesele vracel do města, těše se už na dobrý život. Příští noci vskutku přiletěl ďábel do jeho bytu zavřenými dveřmi a hned promluvil: „Sedni a piš, co ti budu říkati.“ A podal Faustovi havraní pero. A zaslepený Faust psal: „Odříkám se Boha a víry jeho, nebudu se modliti ani choditi do kostela. Ale po dvaceti čtyřech letech tělo mé i duše má náleží Luciferovi.“ Chvíli ještě váhal, ale přece dopsal až do konce. Tu mu duch kázal, aby se podepsal, bodl ho svým drápem do levé ruky, a jak krev vytryskla, Faust se svou krví podepsal a tím smlouvu potvrdil. Lucifer si list prohlédl a řekl: „Po celou tu dobu sluha můj Mefistofeles věrně ti bude sloužiti a vykoná každý rozkaz tvůj.“ A vzav úmluvu s sebou zmizel, jak přišel. Ráno se u Fausta objevil slíbený sluha a na rozkaz mu ihned přinesl výborného jídla a vína, co hrdlo ráčilo. Od toho dne měl život blažený a co provedl divných kousků, o tom by byla celá kronika. A protože v Praze bylo slavné vysoké učení, zajel si sem i Faust; zalíbilo se mu tady a bydlil v domě, který se po něm dodnes jmenuje — až si ho dírou ve stropě odnesl černý. Duch kouzelníka, který vlastní vinou upadl v moc ďábelskou, od té doby neměl pokoje a řádil v tom domě každé noci. Proto tam po dlouhá léta nikdo nebydlil a onen otvor ve stropě tam stále hrozil, ačkoli ho lidé několikrát chtěli zazdít. Teprve když bylo v sousedství roku 1730 vystavěno kostelní stavení, noční strašidlo v domě Faustově přestalo.