Stavitel, kterého si prý vzal ďábel

Pověst jmenuje stavitelem jakéhosi Bohuslava Staňka řečeného Hedvábný. Tento mladý stavitel se ucházel o ruku Anežky, dcery pražského purkmistra Václava z Rokycan; ale otec ho odmítl, dokud si uměním nedobude jmění a jména. Tu Bohuslav nakreslil smělý a důmyslný plán kostela a předložil jej králi. Karel IV. se poradil s Matyášem z Arrasu, plán schválil a slíbil Staňkovi, že ho učiní královským stavitelem, provede-li to veliké dílo šťastně. Stavbě se dařilo, ale Jaroš, Bohuslavův soupeř, roztrušoval zlé pověsti, že se klenba neudrží, jakmile odejmou lešení. Stavba byla dokonána, přišel císař a sešlo se valně lidu — ale dělníci nechtěli lešení rozebírat, aby na ně nespadlo. Tu stavitel sám dříví zapálil; snad tak učinil na radu ďábla, jemuž se prý zapsal, když ho otec jeho milenky odmítl. Mohutné lešení se s velikým lomozem řítilo a lidé najatí Jarošem křičeli, že padá klenba. Ve velikém zděšení Anežka omdlela a nešťastný stavitel zmizel. Ale když lešení shořelo, zůstala velebná kopule neporušena. Marně hledali Bohuslava, kterého chtěl král pasovat na rytíře; povídali, že si ho vzal ďábel. Po třiceti letech se však na hřbitově u tohoto kostela objevil starý mnich. Byl to Bohuslav, který se v cizině stal mnichem; přišel domů a skonal na hrobě své Anežky, jež brzy po onom dni hrůzy vstoupila do kláštera u svaté Anny a byla zde podle svého přání pochována. Že to byl Bohuslav, poznali podle jeho prstenu, na němž byla písmena A. R. — Anežka Rokycanova. I pochovali ho vedle Anežky, a když se roznesla zpráva o návratu a smrti stavitele karlovského chrámu, sešlo se na pohřeb půl Prahy. Sám Ruth k tomu podotýká, že ta pověst vznikla z toho, že rozloha a konstrukce chrámu jsou velmi neobyčejné: ohromná loď je pravidelný osmihran v průměru skoro čtyřiadvacet metrů, přepjatý smělým hvězdovitým klenutím jen dvacet centimetrů silným.