Bezhlaví Španělé a cukrář

V domě u zlaté studně, kde za Rudolfa II. bydlil papežský nuncius Spinelli, prý dříve strašívalo: objevovaly se tam dvě bezhlavé osoby, rytíř a paní. Zjevovaly se až do konce minulého století, kdy byly vysvobozeny. Žil tam tehdy cukrář, který jednou pozdě v noci před svátky hotovil ve své dílně za krámem pěkné figurky. Vtom někdo zabušil na krám a cukrář se šel podívat, kdo u něho co hledá v tak pozdní noci. Otevřel a spatřil pána s paní, oba velice bledé. „Přišli jsme si něco koupit,“ řekli mu, a když je uvedl dál, vybrali si dvě figurky a štědře zaplatili víc, než cukrář žádal. Při tom mu prozradili, že to jsou právě oni, kdo po tom domě chodívají strašit, a že on je určen k tomu, aby je vysvobodil. Vypravovali mu, že pocházejí ze Španělska a že je kdysi v tomto domě zavraždil lakotný hostitel: hlavy jim uřízl a hodil do Vltavy, těla pak pochoval ve sklepě, a od toho dne že nemají v hrobě pokoje. „A jak bych vás vysvobodil?“ ptal se ochotný cukrář. Pověděli mu, kolik mší svatých a kde za ně má dát sloužit a jaké skutky milosrdné vykonat. Když jim vše slíbil, dali mu mnoho peněz, které se — když všechno vykonal, jak mu nařídili — staly základem jeho bohatství. A od té chvíle v domě strašit přestalo. Znamenitý cukrář tu vskutku byl roku 1815.