Žito a pekař Michal
Karlova
Do hostince u modré štiky na nároží Karlovy a Liliové ulice se prý často stavoval král Václav IV., když chodíval po městě se svými veselými druhy a s katem. Míval tu mnohou švandu a rád se díval na kejkle, které mu prováděl kouzelník Žito; vypravovalo se o něm leccos, tak jako se později vypravovalo o Faustovi. Jednou si Žito udělal třicet víchů ze slámy a vyčaroval z nich třicet prasat, a to znamenitě tlustých, jako by byla dobře krmená. Stádo pak sám vyhnal na pastvu k řece, kde se pásli vepři bohatého, ale lakotného pekaře Michala. Pekař si Žitův dobytek se zalíbením prohlížel, a když uslyšel, že je na prodej, hned se s kejklířem shodl a peníze vyplatil. Když si plácli, Žito ho napomenul: „Jen to ti pravím, dobrá prasátka, vidíš sám, a vykrmená, ale vody nesnesou. To si pamatuj!“ Jenže pekař nepamatoval, nedbal a vehnal koupené vepře do brodu. Jak vběhli do řeky, hned se potopili a místo nich vyplavalo na povrch třicet slaměných víchů. Pekař čekal, až vepři vyplavou; nevyplavali, a víchy z ničemné slámy se nesly dál a dál. Běhal po břehu, křičel a láteřil, hned volal na vepře, hned ukazoval na víchy, že uplavou, aby je někdo chytil. A uplavaly. Rozzuřený, že přišel o tolik peněz a o tolik vepřů, rozběhl se na Žita a našel ho v krčmě, jak dřímá. Spílal mu a láteřil, ale Žito spal, jako by tu žádného křiku nebylo. Pekař se rozzlobil, chytil ho za nohu, třásl jím, a když kouzelník ani oči neotevřel, škubl mu nohou. V tom zbledl jako stěna: noha padla bez váhy, z kloubu vytržená. Žito se jako uštknutý vytrhl ze spaní, křičel a chytil pekaře, na smrt uděšeného, za hrdlo. A s ním k soudu. Úraz byl zjevný, krčmář i hosté svědčili, že to pekař spáchal, a nezbylo mu než pěkně pokorně poprosit za odpuštění a zaplatit nad to značnou náhradu. Žito se tím usmířil a peníze shrábl do váčku. Pak se dotkl vytržené nohy, spravil ji rázem, a bez berlí, čiperně a pevným krokem vycházel jako vítěz ze soudní síně. A lakomý pekař měl ke všemu ještě hodně smíchu, až z toho bylo pořekadlo: „Vydělal jako Michal na prasatech.“