Zedník Vojtěch a hlas za zdí

Roku 1760 se zedník Vojtěch vrátil z práce a seděl právě u večeře, když k němu vstoupil zakuklenec a vyzval ho, aby vzal nástroje a šel s ním; za nevelikou práci prý dostane měšec zlaťáků. Zedník poslechl. Na ulici na ně čekal kočár, a jakmile usedl, neznámý průvodce mu pohrozil pistolí a zavázal oči. Jeli dosti dlouho, až stanuli, a zakuklenec ho dovedl do nějakého domu a hned do sklepa, kde mu šátek z očí sňal. Zedník uzřel stůl potažený černým suknem, na něm dvě svíce a uprostřed krucifix. A neznámý mu znovu pohrozil smrtí, nevykoná-li, co po něm bude žádat. Poděšený zedník svolil a zazdíval tmavý otvor, z něhož slyšel zoufalý ženský hlas prosící o smilování; a nadarmo při té práci i on prosil zakuklence, aby se nad ubohou slitoval. Když práci dokonal, zavázali mu opět oči a vyvedli ho ze sklepa a z domu. Jak sedal do vozu, podařilo se mu nepozorovaně odstrčit pásku a poznal, že je na Dobytčím trhu. Ale druhého dne tudy chodil marně: dům nepoznal, a tak ten zločin zůstal navždy utajen.