Kaditelnice, kterou zloděj vrátil

Když po pádu Přemysla Otakara II. vládl v Praze Otto Braniborský, poslal do chrámu svatého Víta své žoldnéře a některé rytíře, aby pátrali po penězích, které si tam mnozí za minulých rozbrojů uložili k uschování. Žoldnéři prohledali nejprve sakristii a rozbíjeli skříně a truhly sekerami a dláty. Když kněží, trnouce nad takovým zneuctěním svatyně, hlasitě volali k Bohu o pomoc, Němci se rozpálili hněvem, pohaněli kněze slovy i skutky — jedněm prý hrozili pěstí pod bradou, jiné bili a sem a tam tahali — a vyhnali je ze sakristie; sakristánovi mocí vzali klíče, zavřeli dveře na zámek a postavili k nim stráže. Potom šli do kaple svatého Václava a nešetrně prohlíželi všechno při jeho hrobě, hledaných peněz tam však nenašli. Posvátnost toho místa přece jen zapůsobila aspoň na jednoho, který chtěl v kapli ukrást stříbrnou kaditelnici: pojal ho strach a zase ji kněžím vrátil. Odtud šli do krypty svatého Kosmy a Damiána, sběhali všechno od kouta ke koutu, počítali a potěžkávali skříně s poklady a bedlivě si je poznamenali, aby nemohly být těžší vyměněny za lehčí; a odešli s klíči od kaple, krypty i sakristie, aby je odevzdali markrabímu. Po dvou dnech přišli markrabovi služebníci znovu, dveře zotvírali a vybrali všechny peníze v kostele uložené.