Hlad a mor roku 1281

Kaple svatého Lazara se poprvé jmenuje roku 1281. Tehdy za vlády Otty Braniborského nastala v Čechách nesmírná drahota. Venkované se hrnuli do Prahy až do domů a brali, co kde našli, i jídlo od ohně. Když se před nimi brány zavíraly, ubozí se toulali kolem hradeb a požívali všeho, i mrch psích a koňských a jiných hovad; ba ani se neštítili v noci krást oběšence a jíst jejich těla, jen aby se nasytili. Z hladu vznikl mor a v Praze vymíraly celé domy, až nebylo, kdo by mrtvé pochovával. Městská rada tedy najala mnoho dělníků a dala vykopat veliké šachty — jednu u svatého Petra, dvě u svatého Jana na Bojišti, dvě pod Vyšehradem, jednu u svatého Jana v Oboře a dvě zde u svatého Lazara. Do každé bylo naházeno na tisíc mrtvých a zemřelo prý tehdy v Praze na dvacet tisíc lidí. Teprve vydatná úroda roku 1282 to hrozné trápení ukončila. Při kapli tehdy býval špitál pro malomocné se hřbitovem a velikým dvorem; když špitál za husitských válek zašel, dostal se kostelík svatého Lazara novoměstským řezníkům, kteří jej pečlivě opatrovali.