Rozvoda a mše o půlnoci

Kdysi tu měl chudobný příbytek Rozvoda, druhdy kostelník u Panny Marie na Louži, kterýžto kostel byl také zrušen a zbořen. Když tu měl poprvé spát, přišlo mu na mysl, že je snad hříchem bydlit na místě posvěceném, byť odsvěceném a zbaveném všeho posvátného; zbyl tu totiž kromě zdí jen oltářní kámen. I vstal, přistoupil k tomu kameni a políbil jej. A vtom vedle něho stál starý kněz v černém mešním rouchu, na oltáři se objevily svíce a všeliké ozdoby a byly tu i konvičky s vínem a vodou. Kněz se jal číst mši svatou. Rozvoda si dodal mysli a ministroval mu. Po mši mu kněz řekl: „Vysvobodil jsi duši mou. Zapomněl jsem jednou sloužit mši svatou za mrtvého, ač jsem za ni dostal peníze, a neměl jsem v hrobě pokoje. Bylo mi tu sloužit vždy o půlnoci mši svatou, dokud by se nenašel někdo, kdo by mi ministroval. Za tvou službu dobře se ti povede.“ To proroctví se vyplnilo a chudý kostelník se stal zámožným mužem.