Mlýny, které hořely po dvou stech letech znovu

Mlýny tu stávaly odedávna; už roku 1396 jich bylo deset, ovšem menších. Roku 1576 shořely mlýny, věž, sousední Královská lázeň i obecní solnice na Anenském plácku, a na památku byl nade vchod do věže vsazen latinský nápis. Požár stihl věž ještě několikrát — roku 1582, 1606 a zase 1648, kdy odtud Pražané zadržovali útok Švédů na mostě. Podruhé vzplanuly mlýny nepřátelskou střelbou při pruském obležení roku 1756, kdy na nešťastné město lítalo krupobití kulí a zápalných střel. A právě po dvou stech letech od boje se Švédy, 16. června 1848, mlýny opět shořely. Tehdy se už zdálo, že ve městě nastane klid a barikády se odklízely — tu prý bylo večer po osmé hodině z těchto mlýnů vystřeleno a nastala nová hrůza. Z rozkazu generála Windischgrätze začala střelba na Staré Město a smolným věncem byly zapáleny mlýny i vodárenská věž. Požár za ustavičného rachotu pušek a hřímání děl; obilí ze mlýnů a hořící trámce lítaly až na Václavské náměstí. Střelba přestala až po půlnoci a ta hrozná noc zůstala dlouho v paměti Pražanů.