Oheň u velikého dubu

Hájek k roku 991 vypravuje takto: „Na Petříně si dělali zimního času někteří Čechové u velikého dubu oheň, ve kterém se jim ukazovaly divoké způsoby tvářností lidských. Kteří byli náchylnější k pohanství, ti tomu ohni činili velikou poctivost a klaněli se mu, běhávali k němu nočního času a přikládali dříví; a vidouce v tom ohni takové lidi sobě podobné, pravili, že se to duše otců a předků jejich čistí od hříchů, a někteří pak metali na oheň chleby a jiní peníze.“ Když se o tom kníže Boleslav doslechl a kněží ho poučili, že se tu ďáblové ukazují v lidských tvářnostech, poslal tam své služebníky, aby oheň uhasili, a rozkázal dub podseknout. Pohané to velmi těžce nesli a často se na to místo vraceli a oheň tam zapalovali znovu.