Král, který se za bouřky skrýval do skříně

Ten král byl tak pobožný, že se to mnohým zdálo být až přílišné. Pro útrapy, které musel snášet v mládí, byl slabého těla a tak bojácný, že se prý za bouřky skrýval do skříně. Ale byl dobrosrdečný: jednou v nevrlosti odbyl jakéhosi chuďase, který od něho při hostině žádal pomoc proti krakovským úředníkům, a toho přenáhlení potom tak litoval, že se chtěl sám ztrestat a schválně si popálil nohu, až kulhal. O jeho dobré vůli svědčí i jeho slova, že ví, jak není schopen vládnout svému lidu tak dobře, jak by si přál; a často prý říkával, že kdyby mu bylo volno postoupit vládu, komu by chtěl, s radostí by to učinil a ustoupil by z trůnu i tomu nejnepatrnějšímu štolbovi, kdyby věděl, že bude panovat lépe než on.