Před nízkým prahem se shýbají i velicí páni

Sešlo se všechno množství českého lidu před Libuší a žádali, aby jim svými věštbami ukázala místo příhodné; chtěli prý stavět město veliké a pevné, aby se tam mohli společně shrnout a bránit, kdyby se kdy přihodilo, že nepřátelé vkročí do jejich země. Libuše jim odpověděla: „Moji věrní milí, žádám vás, mějte malé shovění; až já uznám k stavění čas příhodný a vyhledám místo slušné, aby to město, které byste založili, mohlo trvat až na věky, chci vám je ukázat i oznámit, kterého času by se mělo počít stavět.“ Po třech letech stála Libuše na hradě Libušíně s Přemyslem, lechy a vladyky, a rozhlížejíc se po vlasti promluvila věštím duchem: „Město vidím veliké, jež slávou hvězd se dotkne. Jest to místo v lese, v dálce třiceti honů od tohoto mého hradu, Vltava zmývá patu nízkou. Na půlnoční straně je mocně ohrazuje potok Brusnice a teče hlubokým úvalem, k poledni se zdvihá hora Petřín a to místo převyšuje. Když pak přijdete k tomu potoku, najdete uprostřed lesa člověka, an přitesává práh k domu. A poněvadž se před nízkým prahem shýbají i velicí páni, nazvete hrad, jejž máte vystavět, Prahou. V tomto hradě někdy vzejdou dvě zlaté olivy, které svým vrškem proniknou až do nebe a po celém světě budou zářit znameními a zázraky; budou je ctít obětmi a dary a modlit se k nim všechna pokolení země České i druzí národové.“ Vykládá se to o svatém Václavu a svatém Vojtěchu.