Nesluší věrnému křesťanu couvati před Antikristem

Roku 1420 hodlal Zikmund při obléhání Prahy obsadit tento vrch, aby mohl město uzavřít i z této strany, když byl stále pánem Hradčan i Vyšehradu. Ale obezřelý Žižka poznal velikou důležitost toho místa, předešel ho a dal na vrchu udělat dva dřevěné sruby a opevnil se tam příkopem a zdí. Bylo to v neděli 14. července, když král přeplavil z Buben asi pětadvacet tisíc vojska a učinil na tuto horu útok. Zpočátku se Žižkovu lidu vedlo zle a musel prý bojovat i kamením, protože neměl dost zbraní a střeliva. Nejstatečněji prý bojovala jedna žena, volajíc: „Nesluší věrnému křesťanu couvati před Antikristem“ — až padla. I Žižka sám tehdy málem zahynul. A Pražané sem smutně a s velikou úzkostí pohlíželi na bojující strany, až Táboři šťastně odrazili nepřátelský útok a zahnali je na útěk; tehdy i Pražané vyrazili z města a ubíjeli prchající nepřátele. A od toho vítězství bylo hoře Vítkov dáno jméno Žižkov, které jí zůstalo dodnes; navrhovaná jména Bojiště a Kalich se neujala.