Šlojíř, který koupil zlatou žílu

Za císaře Karla IV. žil v Praze bohatý měštěnín Johlin Rotlev. Měl domy, zahrady a vinice, ale pustil se do dolování a zakopal v něm všechno své jmění, takže mu věřitelé uchvátili dům za domem a kus za kusem. Když už mu bylo tak zle, že měl jít do podruží, ponoukal ho duch podnikavosti, aby to zkusil ještě v Jílovém — jenže odkud na to vzít peníze, to mu jeho duch povědět neuměl. Když si tím jednou dlouho a marně lámal hlavu, přišla k němu manželka, a vidouc ho ustaraného a zamyšleného, ptala se, nač myslí. Nezatajil jí zármutek svého srdce a šlechetná manželka hned věděla radu: šla do komory, kde byl uschován její přeskvostný závoj čili šlojíř, jediná drahocennost, kterou si do té doby zachovala. A ta oběť z manželské lásky vynesla hojné ovoce — Rotlev přišel na zlatou žílu, která mu vynesla tři sta tisíc uherských zlatých. Měl zase pozemská zboží, tvrze s dvory, vesnice, domy, zahrady a vinice, a z jeho největšího domu byla později Karlova kolej; ten dům se potom vždycky jmenoval Šlojíř. Pravda je, že horník Sloiger přinesl králi Václavovi kus zlata těžký deset hřiven a že v tom měl i Rotlev svůj podíl. Když se však zapomnělo, proč se ten důl Sloigerův čili Šlojíř tak jmenuje, přibásnili si k tomu jménu pověst podle šlojíře, tehdy obyčejného.