Závoj, který neshořel

Kronika vypravuje, že Drahomíra vzala radu se dvěma zemany a poslala je na Tetín, aby zahubili její tchyni Ludmilu. Když ti zbojníci přišli, shromáždili k sobě množství zloduchů sobě rovných; s večerem branně obstoupili dvůr, rozbili dveře, vešli do domu, jali Ludmilu, uvrhli jí na šíji provaz a tím ji zadávili. Tak vzala konec svého života v den sobotní v první hodinu noční, živa jsouc jedenašedesát let. A Bůh při ní ukázal divy i zázraky na místě, kde byla pohřbena — nebylo to v chrámě, nýbrž pod zdí hradu. Ještě roku 1100 se světice zázrakem proslavila: toho roku byl přestavěn kostel svatého Petra v obvodu kláštera svatého Jiří a biskup Heřman jej vysvěcoval; svatojiřská abatyše Windelmutha mu při tom podle obyčeje odevzdala ostatky svatých, které měly být uloženy do oltáře. Tu biskup dal přinést veliký kotel plný žhavého uhlí, vzýval svatou Trojici a vhodil do něho částku Ludmilina závoje. K podivení všech přítomných — mezi nimi byl i Kosmas, který o tom vypravuje — závoj neshořel, ačkoli se rozpálil, a potom byl tak bílý a pevný, jako by byl toho dne setkán. Tu biskup i všichni druzí prolévali slzy radosti a děkovali Kristu za zázrak, který jim byl ukázán. Ve výklenku pravé zdi je také pískovcový kámen s červeným pruhem; ten pruh pochází prý od krve svaté Ludmily, a proto sem byl kámen přivezen z Tetína.