Noc, kdy král utekl z Králova dvora

Po smrti Jana z Rokycan vznikly nové náboženské spory, a když byli roku 1480 zjímáni někteří lidem velmi oblíbení kněží pod obojí, spory neustávaly. Když se pak proneslo, že konšelé zrádně chtějí odstranit muže protivné strany, zdvihly se obce Starého, Nového i Menšího města, a 24. září 1483 byli nenávidění konšelé na radnicích většinou zjímáni a pobiti. Jen někteří šťastně utekli a potom se vrátili do Prahy s králem Vladislavem, chodíce prý mezi dvořany ve škraboškách, aby je lid nepoznal. Přece však byl jeden z nich poznán — Vít Ocásek kovář, muž u lidu velice nenáviděný. Unikl sice pronásledovatelům do Králova dvora, ale lid tloukl s velikým křikem a hřmotem na vrata a volal: „Vydejte nám ty zrádce, kteří prve stínáni býti měli; nevydáte-li, rozkopáme ten dvůr i s tím králem.“ Král, když viděl a slyšel, co se děje, byl soužen velikým strachem a ani oknem nevyhlédl. Tu si pan Ješek Svojanovský z Bozkovic, sám kališník a u lidu oblíbený, dal otevřít postranní fortnu, vyjel na koni mezi lid a krotil jej pěknými slovy, prose velice, aby takových věcí proti králi, pánu svému, nepočínali. Vtom prý jakýsi Bonuš, krejčí, křičel: „Vydejte nám i toho krále Poláka, protivníka!“ A pan Svojanovský se na něj ohlédl a řekl: „Milý mládenče, škoda tvé mladosti a podoby, že chceš býti katem nad svým pánem; umlkni! By pak tento král na tento čas skrze tvé ruce zahynul, snad by toho tobě budoucí král zlým vzpomínal.“ Když byl lid takovým milostivým napomínáním a slibem, že Ocásek i případní další zrádci půjdou do městského vězení, ukonejšen a začal se rozcházet, seděl král všecek polekán v nejkrajnějším křídle svého paláce vedle samé nové věže a díval se oknem přes příkop na Nové Město. A tu z domu proti té věži, kterému později říkali u Ledvinků, vyběhl novoměstský soused, kovář Martin Marjánek, s velikým laním až na kraj příkopu, napínal luk a prý mířil na krále, volaje: „Vydejte nám ty zrádce! Zabte toho krále, vyvedeného Poláka!“ Král se zděsil a hned kázal činit přípravy ke stěhování; večer šel s malým počtem dvořanů pěšky na konec příkopů a dal se převézt na druhý břeh. A nazítří v kostele u svatého Víta přísahal, že už nechce být dvorem v Praze. Tak to asi vypravuje Hájek — a ačkoli je v tom leccos jistě smyšleno, pravda je tolik, že se tehdy král se svým dvorem odstěhoval na hrad a vojensky jej opatřil. Od té doby Králův dvůr pustl a tím skončila jeho královská doba.