Bradáč a znamení velké vody

Ve zdi nábřeží u Křižovnického náměstí, hned u prvního oblouku vpravo, je zasazena kamenná hlava vousatého muže. Říká se jí Bradáč a podle profesora Velíška prý představuje stavitele mostu Jílka, který se takto zvěčnil. Podle té hlavy se odedávna poznávalo, jak vysoko stoupla voda: jakmile se dotkne spodní části vousů, vystoupí Vltava z břehů a je nejvyšší čas, aby se lidé stěhovali z pobřežních domů; dosáhne-li voda Bradáčových úst, rozlévá se už do staroměstských ulic; a zatopí-li konečně i jeho pleš, mohou se lidé i po Staroměstském náměstí převážet na loďkách. Nejstarší zmínka o Bradáčovi je z roku 1482 a v kronikách se o něm mluví při každé povodni. Hájek k roku 1501 píše, že na den Nanebevzetí Panny Marie přišla k Praze tak veliká voda, že hlava zvaná Bradáč byla dva lokty pod hladinou. Plynulo s vodou mnoho dřeva a rozličných věcí, mandele obilí, stohy sena a otavy, a na jednom ovesném mandeli seděl živý zajíc; plynula i mlýnská kola, chalupy a krovy. Nad mostem se všechno to dříví, seno a obilí zastavilo, a Pražané proto rozkázali všem Židům, aby po tom dříví chodili a pomalu je strkali dolů. Podobně roku 1565 sahala voda až k Bradáčovým očím a v ulicích až tam, kde dnes stojí ruský kostel; tak i v letech 1569 a 1582.